Bazalka pravá je bylina dorůstající výšky 30 až 50 centimetrů. Je to aromatická rostlina pocházející nejspíše z jižní Asie, i když to nebylo spolehlivě potvrzeno. Patří do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Její lodyha je čtyřhranná a vzpřímená. Listy mají vstřícné uspořádání, ty spodní jsou větší s pilovitým okrajem. V horní části přecházejí listy v tzv. listeny. Lodyha této byliny je zakončena drobnými kvítky, nejčastěji bílé barvy. Plody jsou tvrdky černohnědé barvy. Bazalka patří mezi hojně pěstované byliny.
Můžeme se s ní setkat na zahradách, v truhlících i květináčích. Čerstvá i sušená se používá hlavně jako koření. Z účinných látek je pro bazalku charakteristický vysoký obsah silice a tříslovin. Dříve v tradičním lidovém léčitelství byla tato bylina používána při léčbě žaludečních potíží, při nadýmání, ale sloužila také k odvodňování organismu a podpoře tvorby mateřského mléka. Dokonce byly extrakty z ní podávány při zápalu plic a při uštknutí škorpionem.
Dnes se bazalka vnitřně doporučuje při podpoře chuti k jídlu a k zlepšení činnosti žaludku, rovněž při nadýmání i zácpě. Zevně se používá v obkladech na opruzená místa a také ke kloktání při zánětech hrdla a dásní. Lihové výtažky slouží k výrobě mastí na špatně se hojící poranění. Vzhledem k vysokému obsahu estragolu v droze a jeho kancerogenním účinkům se terapeutické použití nati a zejména silice rozhodně nedoporučuje. Zůstává se u bazalky jako koření a u zevního použití. Bazalka je ovšem rovněž známa jako oblíbené koření, které je součástí mi u nás oblíbené italské kuchyně. Ale i ve formě koření si nechává své léčebné vlastnosti. Těhotné a kojící ženy a děti bazalkovou nať ani silici nesmějí k léčebným účelům vnitřně užívat.